Irský setr
Něco o plemenu Irského setra
Irský setr nese název podle svého původa. Zěme původu psa je Irsko. Je ušlechtilý typ anglického ohaře, v vyvinutými vlohami pro mysliveckou práci. Při výcviku psa, musíme být důslední, ale tak hodně, aby pes pak nedělal práci ze strachu. Každý lovecký pes a to nejen Irský setr by měl dělat práci z radosti a ne ze strachu ! Irského setra lehce poznáme podle kaštanové barvy jeho srsti. Srst na hlavně, konečcích slechů a přední části běhu má být jemná a krátka. Irský setr je považován za lovecky upotřebitelného psa. Kohoutková výška u psa cca 57 až 68 cm. U feny cca 54 až 63 cm.
Na fotce: Petros z Luhové seče
Český název: Irský setr
Originální název: Irish Red Setter
Oficiální zkratka: IS
Číslo standardu FCI: 120
Skupina FCI: Skupina 7 - Ohaři
Sekce FCI: Sekce 2 - Britští a irští ohaři
Země původu: IRSKO
Použití: Lovecký a rodinný pes
Celkový vzhled: Ušlechtilý a atletický plnokrevný pes přátelského výrazu. Harmonicky vyvážený a souměrný.
Hlava dlouhá a štíhlá, nikoli hrubá ve výši zavěšení slechů. Morda a čelo stejné délky, jejich horní linie jsou rovnoběžné. Lebbka oválná mezi slechy s velkým prostorem pro mozek, s výrazným temenním hrbolem, zdůrazněné nadočnicové oblouky. Barva nosní houby je tmavě mahagonová, tmavě ořechově hnědá nebo černá. Morda středně hluboká a na konci téměř hranatá. Od stopu ke špičce nosu dlouhá, pysky nikoli volně převislé. Oči tmavě oříškově hnědé nebo tmavě hnědé. Uši středně velké, jemné. Nízko a daleko vzadu zavěšené, v úhledném záhybu těsně přiléhají k hlavě. Krk přiměřené délky, velice svalnatý, nikoli však příliš tlustý, s lehce klenutou šíjí, bez tendence k volné kůži pod hrdlem.
Tělo přiměřené velikosti psa. Hrudní koš hluboký, zpředu spíše úzký s dobře klenutými žebry, zajišťujícími hodně prostoru pro plíce. Oháňka přiměřené délky, odpovídající velikosti psa , dosti nízko nasazená, silná u kořene a postupně se zužující ke špičce. Nesená ve výši hřbetu nebo níže. Tlapy malé a velmi kompaktní. Drápy silné, klenuté a sevřené pevně blízko u sebe.
Hlava dlouhá a štíhlá, nikoli hrubá ve výši zavěšení slechů. Morda a čelo stejné délky, jejich horní linie jsou rovnoběžné. Lebbka oválná mezi slechy s velkým prostorem pro mozek, s výrazným temenním hrbolem, zdůrazněné nadočnicové oblouky. Barva nosní houby je tmavě mahagonová, tmavě ořechově hnědá nebo černá. Morda středně hluboká a na konci téměř hranatá. Od stopu ke špičce nosu dlouhá, pysky nikoli volně převislé. Oči tmavě oříškově hnědé nebo tmavě hnědé. Uši středně velké, jemné. Nízko a daleko vzadu zavěšené, v úhledném záhybu těsně přiléhají k hlavě. Krk přiměřené délky, velice svalnatý, nikoli však příliš tlustý, s lehce klenutou šíjí, bez tendence k volné kůži pod hrdlem.
Tělo přiměřené velikosti psa. Hrudní koš hluboký, zpředu spíše úzký s dobře klenutými žebry, zajišťujícími hodně prostoru pro plíce. Oháňka přiměřené délky, odpovídající velikosti psa , dosti nízko nasazená, silná u kořene a postupně se zužující ke špičce. Nesená ve výši hřbetu nebo níže. Tlapy malé a velmi kompaktní. Drápy silné, klenuté a sevřené pevně blízko u sebe.
Povaha: Živý a pozorný, inteligentní, velice temperamentní, láskyplný a oddaný pes.
Výška: psy: 58 až 67 cm,
feny: 55 až 62 cm.
feny: 55 až 62 cm.
Osrstění: Na hlavě, na přední straně běhů a na špičkách uší krátké a jemná. Na ostatních částech těla a na bězích středně dlouhá, splývavě přiléhá a pokud možno bez zvlnění a zkadeření. Na horní části uší je srst dlouhá a hedvábná, na zadní straně předních i zadních končetin tvoří dlouhé a jemné praporce. Na břiše dostatečně hustá srst tvoří lem, který pokračuje přes hruď k hrdlu. Tlapy jsou mezi prsty dobře osrstěné. Oháňka je porostlá dlouhou srstí, tvořící pěknou vlajku, která se směrem ke špičce postupně zkracuje. Celkově je srst hladce přilehlá a splývavá.
Barva srsti: Sytá hněď čerstvě vyloupnutého kaštanu bez jakékoli stopy po černé. Bílá barva na hrudi, pod hrdlem nebo na prstech nebo jako malá hvězdička na čele nebo jako úzký plamínek nebo proužek na nose nebo na líci psa nediskvalifikuje.
Historie plemene: Irský červený setr byl vyšlechtěn v Irsku jako pracovní lovecký pes. Pochází z irských červeno-bílých setrů a neznámých jednobarevných červených psů a již v 18. století byl typově ustálen. V roce 1882 byl v Británii založen Klub irských červených setrů za účelem podpory chovu tohoto plemene. Tento klub v roce 1886 vydal standard tohoto plemene a současně organizoval polní lovecké zkoušky jakož i výstavy za účelem uvedení tohoto standardu do života. V roce 1898 klub uveřejnil směrnice o loveckém využití irského červeného setra, které v kombinaci se standardem podrobně popisují plemeno s ohledem na jeho exteriér a pracovní vlastnosti.
Irský červený setr se během let vyvinul v silného, zdravého a inteligentního psa, vyznačující se vynikající pracovní způsobilostí a velkou vytrvalostí.
Irský červený setr se během let vyvinul v silného, zdravého a inteligentního psa, vyznačující se vynikající pracovní způsobilostí a velkou vytrvalostí.